Hrad a zámek Grabštejn stojí na strmém ostrohu nedaleko údolí řeky Lužické Nisy v místech, kde tok řeky opouští hornatou krajinu severočeského pohraničí a poté i Čechy.

O tom, kdy byl původní hrad Grafenštejn založen, dodnes nepanuje mezi historiky shoda. Jisté však je, že se zde ve 2.polovině 13.století, v době vlády Přemysla Otakara II, objevují purkrabí z Donína, pánové na Grafenštejně.

Dominantou nově vystavěného hradu i širokého okolí se stala vysoká a mohutná okrouhlá věž. Byla mnohokrát přestavována, dnes je snížena a opatřena historizující helmicí. Věž je nejvýznamější památkou na nejstarší fázi stavebních dějin Grabštejna.

Panství a hrad na strategickém místě v pomezí Čech a Lužice pak byly zejména v 15. století dějištěm řady válečných střetů. Pravděpodobně z této doby je i linie opevnění s flankovacími věžicemi, dnes částečně zachované v hmotě jižního křídla. Opevnění bylo pravděpodobně velmi pevné, neboť odolalo i soustředěnému několikatýdennímu náporu spojených vojsk lužického Šestiměstí a několika severočeských pánů.

Donínové se zde udrželi až do poloviny 16.století, kdy hrad museli pro dluhy a spoluvlastnické potíže prodat.

Nový majitel, zemský rada a místokancléř dr. Jiří Mehl ze Střelic starý gotický hrad velkolepě přestavěl. Na místě původního hradu tak vznikl reprezentační renesanční zámek. Zcela změnila podobu i původní kaple sv. Barbory, dnes řazená mezi nejpůsobivější renesanční prostory českého venkova. Kaple je manýristickým klenotem Čech se stěnami zcela pokrytými vzácnými malbami a s unikátními renesančními lavicemi - stallami.  Podobu, kterou kterou Grabštejn získal za Mehla nesetřelo ani několik dalších přestaveb a oprav.

Z díla které Mehl vybudoval, se však dlouho netěšil. V roce 1586 byl donucen hrad a zámek prodat. Novým vlastníkem se stává Mehlův přítel, Ferdinand Hoffmann z Grünenbühlu.

Během třicetileté války se v mohutně opevněném zámku na několik let zabydlela švédská posádka. Po válce zámek získali Trauttmannsdorfové. Ale ani takto vlivný rod nedokázal zvrátit rozhodnutí o zboření opevnění. Na přímý rozkaz císaře bylo rozbořeno po roce 1655.

V roce 1704 získali Grabštejn i s s panstvím Gallasové, aby jej připojili ke svým severočeským državám se střediskem ve Frýdlantu.  Několika přestavbami dolního předhradí získal novou podobu i dnešní Nový zámek.
Později, za Clam-Gallasů, zažil Grabštejn nový rozkvět. Uměnímilovní majitelé zvelebovali jednak zámek, ale také rozšiřovali sbírky a upravovali park.  Clam-Gallasové prosluli jednak jako podporovatelé výtvarného umění, ale přátelili se také s předními hudebníky té doby.  Dnešní památková instalace vzpomíná i na Beethovena a jeho ctitelku Josefínu Clam-Gallasovou.