Václavice – drobné krajinné památky

• Smírčí kříž u bývalého kostela sv. Jakuba
• Přístupnost ztížená - výškové převýšení cca 50 m od hlavní silnice a návsi.
• Přístup pro invalidy - při místní komunikaci, volně přístupno
• Plastika sv. Jana Nepomuckého
• Přístupnost dobrá - plastika při hlavní silnici na západním konci vsi

Větrný mlýn u Uhelné

Ač již nemá lopatky poháněné větrem, vše ostatní je citlivě opraveno. V místní velmi větrné oblasti si dokážeme představit, jak mohl dříve pracovat.

• Stojí volně v polích jako krajinný prvek
• Jak pro invalidy, tak pro všechny ostatní turisty se předpokládá dálková pohledová prezentace od hlavní komunikace k Uhelné

Lužické hory

Lužické hory jsou nevelké pohraniční pohoří, ležící zhruba uprostřed mezi Děčínem a Libercem v severních Čechách. Malá část pohoří na území Německa se nazývá Žitavské hory (Zittauer Gebirge). Pro putování za renesancí je nejzajímavější jejich nejvýchodnější část, s nástupem v Horním Sedle. Na výlety lze ale vyrazit i z Hrádku nad Nisou, Chotyně či Bílého Kostela
• Přístupnost ztížená – výškové převýšení a vzdálenost od komunikace často i několik km
• Parkoviště záchytné v Horním Sedle, odtud přístupno po turistické stezce; přístup pro invalidy je obtížný.
• Další informace pod www.luzicke-hory.cz
• Lužické hory jsou zajímavé jako celek, k jednotlivým místům, která jsou turisticky zajímavá patří zejména:

Vraní (Krkavčí) skály

Jeden z nejzajímavějších a zároveň nejtajuplnějších skalních útvarů Lužických hor. V renesanci mohli lidé na skalní věže hledět většinou jenom zespodu. Výstup na nejznámější masivy se podařil až na přelomu 19. a 20. století.

Popova skála

Pískovcový vrchol hory (565 m) do dáli připomíná hradní zříceninu. Původní německý název Pfaffenstein (pískající kámen) hora získala podle tajemných zvuků, které vydávaly působením větru úzké kamenné štěrbiny četných skalisek. Vrchol hory, jehož dosažení bylo dříve spojeno pouze s nebojácnými předchůdci dnešních horolezců, je dnes zpřístupněn pohodlným chodníkem.

Česká brána (Böhmisches Tor)

Údolím vedly v minulosti důležité zemské obchodní stezky mezi Čechami a Lužicí.
Skalnaté pískovcové útvary zde po obou stranách údolí sestupují až k protékajícímu Bílému potoku. Na místě České brány se skalní útvary přiblížily natolik, že téměř uzavírají údolí. To je zde široké pouze natolik, že může stěží projet formanský vůz.

Andělská Hora

Dnes malá ves s několika historickými hrázděnými a roubenými domy, v 16. století zde stálo prosperující důlní město. Dodnes je patrné pravoúhlé založení náměstí a okolních „ulic“.

Panenská hůrka

Nejrozsáhlejší důlní revír v Ještědském pohoří. Největší slávy dosáhlo původní městečko právě v renesanci. Ale hora se svého bohatství nezříkala lacino. Dolování bylo spojeno s obrovskou námahou a často i nebezpečím. Původem sasští havíři se k bohatství hory museli provrtat svými štolami. Nejvýznamnějším zachovaným důlním dílem je Dědičná štola. Do vybudování štoly hrozilo neustálé zaplavování dolů, voda se musela neustále namáhavě čerpat. Celé generace havířů tak o podobné štole nejprve snily, posléze ji pak díky finanční podpoře prozíravých lužických měšťanů z velkých lužických měst začaly kopat. Dokončení díla se ale ti, kteří stavbu započali, již nedočkali. To přineslo užitek až jejich potomkům.

Hrádek nad Nisou

Jen pomalu se po krutých husitských válkách vzpamatovával Hrádek nad Nisou, před válkami významné město na grabštejnském panství. Výhodná poloha na obchodních cestách se za války ukázala jako zhoubná. Před procházejícími vojsky jej totiž nechránily hradby. Navíc renesanční období prosperity vystřídala další válka, tentokrát třicetiletá, která město poznamenala natolik, že dnes nemáme téměř žádné stopy z období renesance. Snad jen nepravidelný půdorys ulic kolem Honího náměstí a pár nepatrných zbytků v kamenných přízemích a sklepeních domů by mohlo vyprávět staré příběhy z renesance.
Dům č.p. 73 - výšková nestejnorodost podlahy v přízemí a dnes sotva znatelné stopy po původní černé kuchyni v zadní části domu nám napovídají, že jde o jeden z nejstarších domů ve městě. Některé části by možná mohly vyprávět i o husitských válkách. Horní hrázděná část je ale mladší, až z období baroka.

Podstávkový dům

V dávných dobách žili lidé v domech, ve kterých se vařilo na otevřeném ohništi. Od renesance se již i ve městech a vesnicích začíná objevovat dům se světnicí, čili místností, ve které již není plno kouře pod stropem, ale oheň je uzavřen v peci nebo v kachlových kamnech. Ty jsou vytápěny z vedlejší místnosti. Největší místnost domu se snižuje, dům pak někdy může být patrový. Horní patro pak nese podstávka, čili roubená nebo hrázděná konstrukce na dřevěných pilířích, které obepínají z vnější strany přízemí. Dům bývá v horách roubený, v podhůří hrázděný. Častá je i kombinace roubení s hrázděním. Některé části bývají i zděné. Desítky takových domů jsou i v okolí Grabštejna.

Pašerácká cyklostezka

Uhelná – díky odlehlé poloze se zde zachovala řada starých domů. Tradice hrázdění a roubení je zde udržována i díky tesařskému umu místních řemeslníků. Malá náves je prodchnuta duchem minulosti a je otevřena k výhledům do dalekého okolí.
Horní Vítkov - cyklostezka s úžasnými výhledy se dále proplétá kolem vrcholků postupně se zvedajících kopců směrem k Jizerským horám.

Ještědský hřeben

Ještěd od severu vypadá úplně jinak, než od Liberce. Spolu s dvojvrcholem Hvozdu (Hochwald) vytvářejí obě hory a hřeben mezi nimi nezaměnitelné orámování celému regionu. Zeměpisci pojmenovali místní hory třemi názvy: Ještědskokozákovský hřbet, Lužické hory a Žitavské hory. Z nejvyšších vrcholků je dobře vidět, že jde vlastně o jediný protáhlý horský hřeben. Dnes jsou vrcholky hor dobře přístupné, ale v renesanci, kdy u nás začal vznikat zájem o cesty do přírody, byla cesta k vrcholkům hor neuvěřitelným dobrodružstvím v panenské přírodě.